"Musíš se přejídat..." řekl mi výživový poradce

Nebudu vysvětlovat své pohnutky či líčit svůj dojemný osud. Od časů profilové fotografie tohoto blogu jsem docela dost přibrala a prostě jsem se rozhodla zhubnout a v mém případě nejde o kilo či dvě, ale pro začátek třeba dvacet…

Poté, co jsem vyloučila možnosti jako Alli (lék na hubnutí, který má za vedlejší účinek takovou běhavku, že se doporučuje nosit sebou náhradní prádlo), protáhla obličej nad cenami Petra Havlíčka a jiných profláklých výživových poradců a nakonec jsem se v obrátila na jednoho mého spolužáka, který si nedávno udělal certifikát fitness cvičitele a v rámci toho i základní výživové poradenství. Abych zvýšila Vaši motivaci k přečtení tohoto článku napíšu, že během čtrnácti dnů jsem zhubla čtyři kila, v posledních třech týdnech se hubnutí trochu zpomalilo (vydržaj pioňer), ale stejně jsou dole další tři.

1. Nemít nikdy hlad – koukala jsem jako puk, když jsem napochodovala k onomu poradci v očekávání budoucí trápení hladem a první, co jsem slyšela bylo. „Musíš se neustále přecpávat nekalorickými věcmi. Když si tělo uvědomí, že nemá hlad, začne pouštět zásoby tuku.“ První potravinou, kterou se může člověk přecpávat je zelenina, třeba saláty. Zjistila jsem, že u televize je mi úplně šumák, co do pusy cpu, takže si nakrájím celou mísu ledového salátu nebo mrkve, okurky, papriky nakrájené na crudités-hranolky a k tomu jogurt jako dip(takhle večer spíš nízkotučný, ale přes den si bez výčitek dám Hollandii s 3,5% tuku) ochucený čerstvými bylinkami. Přes den u sebe neustále mám rýžové pufované chleby či v pytlíčku odsypané a navážené cereálie a kdykoliv cítím, že začínám mít hlad, hned se najím, i kdybych měla do toho jen dvakrát kousnout. Hrozně mi to vyhovuje, protože místo trápení hladem jsem si vypěstovala skoro panický strach z toho, abych měla neustále co jíst.

 2. Poslední jídlo v pět(šest, čtyři) je blbost – tahle poučka vychází z principu popsaného nahoře. Jíst poslední jídlo v šest, když se do postele dostanete kolem půlnoci je blbost. Co jsem tak pochopila, pokud tělo nemá přes noc co trávit, zase se lekne, že se přerušil tok živin, dostane se do stressu a začne vyrábět tuky. Takže poslední jídlo mám tak dvě a půl až tři hodinky před spaním. Neměly by už to být sacharidy, ale především bílkoviny, které dlouho zasytí a tělo je dlouho tráví. K večeři si dám třeba poctivou porci kuřecích prsou a k tomu jako přílohu grilovanou cuketu. Někdy se mi stane, že i přes to, mám třeba půl hodinu před spaním hlad. Když cítím, že bych to vydržela, pořádně se napiju a představuju si, jakou si ráno udělám opulentní snídani, když ale mám slabou vůli, radši sním pár lžic dobře ochuceného nízkotučného tvarohu s kouskem zeleniny, než abych riskovala, že mi rupne v bedně a já vlítnu do kuchyně a sním všechno, co mi přijde pod ruku.

 3. Sacharidy nejsou tabu – když se z jídelníčku vysadí všechny přílohy, je většinou úbytek váhy rychlý, ale vedlejší příznaky jsou únava, studené ruce a když se člověk vrátí ke svému způsobu stravování tak často i jo-jo efekt. Samozřejmě, nesmí se sladit cukrem, sladkosti ty tabu trochu jsou(ale o tom níže), bílé pečivo nahradit celozrnným. Ale k snídani si klidně dejte celozrnný chleba nebo dalamánek (když nestíhám snídám alespoň cereálie s nízkotučným mlékem nebo jogurtem). Miluju rýži, kuskus a těstoviny, ale zjistila jsem, že 100 g porce mě (doplněna masem nebo zeleninou) docela zasytí a celozrnných těstovin(nejlevnější k dostání v DM drogeriích) se může sníst i více. Pozor ale na ovoce. Poslední dobou se docela prokousávám kalorickými tabulkami a zjistila jsem, že jedno jablko má stejně kalorií jako 250 g jahod nebo ananasu(který mají Vietnamci na každém rohu, pozor ale, jeho účinek na hubnutí, proslulý bromelin se nikdy neprokázal, ale kalorií má i tak málo). Pokud se budete přemáhat a k odpolední svačině si dáte dvě jablka, možná byste udělali lépe, dát si menší  celozrnný dalamánek a k tomu nízkotučný sýr nebo vysokomasou šunku(pochopitelně drůbeží, když jsme kosher style), protože kalorická hodnota je plus minus stejná

 4. Hektolitry vody – tělo má tendence zadržovat vodu a funguje tady stejný mechanismus jako u jídla – ve chvíli, kdy má jí dostatek zásoby pustí. Dřív než jdu do práce vypiju během snídaně a přípravy na odchod většinou první litřík vody a v práci mám na stole 1,5 litrovku, kterou si neustále doplňuju.  Taky jsem se naučila pít ovocné a bylinkové čaje, když si dám do konvičky třeba tři sáčky, kalorická hodnota je zanedbatelná a chuť tak dobrá, že nemám potřebu sladit. Na jednom americkém hubnoucím serveru jsem se dočetla, že to někdo dělá tak, že se pořádně napije vždy než jde na záchod. Inu dobrá, ale já bych si možná připadala jako průtokový ohřívač :)

 5. Vášeň pro vaření se s hubnutím nevylučuje ba naopak – „Nejhorší lidi, jsou ti, co nevaří a nenakupují a pak snědí na posezení čtyři pizza rohlíky“. Musím říct, že to pravda. Z jídel, co normálně vařím nebylo nic, co bych musela úplně odmítnout. Jen jsem musela „vyjednávat“ – dát si dva tenké plátky knedlíku místo čtyř, normální porci masa a spouustu špenátu, upéct koláč, ale 3 vnutit příteli a sama si dát jen menší kousek a nejlépe k snídani, kdy to tělo rychle spálí (třeba ten pesachový tvarožník byl po kalorické stránce docela v pohodě moučník). Díky tomu, že si musím dělat obědy do krabičky, trávím vařením víc času a po pravdě řečeno si to docela užívám.

6. Kontrola – s oním kamarádem výživovým poradcem se vídáme jednou za čtrnáct dní, projdeme jídelníček, „vyzpovídám“ se z poklesků, poradím se a tak. Zjistila jsem, že mě docela baví vést si na počítači kalorické tabulky(holt jsem takový plánovací tip) a díky tomu mám přehled, kolik jsem snědla, kolik spálila, program vychází z mého basálního metabolismu) takže vím, jestli bych se měla k večeři uskromnit. Je to stránka http://www.kaloricketabulky.cz/ a přijde mi docela vychytaná. Díky tomu, že si počítám kalorie(ale beru to spíš jako hru, kdyby mě to stresovalo, asi bych se na to vykašlala, existují i jiné způsoby počítaní např. na porce atd.). Koupila jsem si i malou kuchyňskou váhu a většinou si problematické potraviny jako pečivo, přílohy, maso, sýry atd. odvážím. Zjistila jsem, že i 30 gramů cereálií je prakticky plná miska.

8. Netrápit se – už několikrát se mi během mého nového stravovacího režimu (měla bych se tak stravovat po zbytek života a po pravdě řečeno nijak mě to netrápí), podařil nějaký úlet ať už to byla celý sýrová pizza zbaštěná na posezení, vyzunknutá lahvička vína se spoustou oliv a sýra, nijak to mé výsledky neovlivnilo. Některé názory dokonce jednou za 14 dní den, kdy se smí jíst „normálně“ vysloveně doporučují. Jednou za čas se opravdu nic nestane. Pokud ale člověk má na něco neodolatelnou chuť (mě třeba chuť na sladký prakticky přešla) je lepší si něco malého dopřát než pak vybuchnout.

9. Nějaký ten pohyb – nesnáším posilovny, aerobic, zumbu jsem po dvou hodinách vzdala a místo toho chodila tajně na dorty :) z představy, že bych měla chodit běhat mi v tuhle chvíli naskakuje husí kůže. Objevila jsem ale dvě aktivity, kterým se věnuji prakticky každý den – našla jsem si při cestě do práce trasu, která mi trvá asi půl hodiny a pravidelně vystoupím o tři zastávky dřív a chodím to svižnou chůzí (ale né moc svižnou, ideální je přitom třeba telefonovat nebo si s někým povídat, když jste schopni vyslovovat dlouhé věty, je to ideální dobře spalovací tepová frekvence) a třikrát týdně chodím plavat, minimálně na 45 minut, spíš na hodinku.
Já vím, že to asi není nic nového než mantra “pravidelně 5x denně malé porce, hodně pít a hýbat se“, ale mně konzultace s poradcem přinesly několik zásadních objevů – tělo nesmí nikdy hladovět, poslední jídlo v 17 hodin je blbost, před spaním bílkoviny. Tak snad to bude někomu užitečné.